Děti pořád venku - reportáž z lesní školky v Pozořicích

08.11.2012 22:35
   
Sotva otevřu branku v plotě, můj tříletý syn se dere dovnitř a odbíhá kamsi do houští, přestože sem přicházíme teprve potřetí. Za chvíli ale slyším zvonit zvoneček a děti se vynořují z různých koutů zahrady, aby se usadily do kruhu a přivítaly se. Bumtarata na buben, bumtarata, kdo je ten?  Barunka, Pája, Šimon, Honzík, Jáchym,... postupně se představí všechny děti, osm kluků a čtyři holčičky. Nakonec dojde řada i na Michala se Sandrou, pedagogy, kteří je budou dnes doprovázet. Pak se trochu povídá - o tom, jak se máme, o podzimu, který přišel. "Listopad, listopad, lísteček mi na dlaň spad,..." zpíváme za doprovodu kytary. Není ani deset stupňů, ale děti jsou dobře oblečené a nikomu není zima.
   
Zanedlouho dorazíme k Rokli, starému zarostlému lomu, kde bude svačinka. Michal rozdělává ubrus, "stoleček", děti si vytahují z batůžků své podložky, na kterých budou sedět, krabičky s jídlem a termosky s čajem. Než se pustíme do jídla, ještě se zaposloucháme do zvuků lesa. Je potřeba několik pokusů, než se všichni úplně ztiší a je slyšet vítr v korunách stromů, šustění listí, letadlo vyskoko na nebi... Skoro šeptem si popřejeme "Dobrou chuť!" Děti většinou soustředěně jí, až po chvíli začnou postupně odbíhat, aby prozkoumaly to, co je zrovna zaujalo. Každý má spoustu práce, ale zvoneček zase všechny svolá: pokračuje se dál!

 

Teď šplháme do příkrého svahu, listí pod nohama občas klouže. Sem tam to někomu ujede kus dolů, těm menším pomáhá Sandra s Michalem. Je to pěkná fuška, vydrápat se až nahoru k cestě. Vlastně mě překvapuje, že to můj syn zvládá skoro sám, je vidět, že toho umí víc, než tuším. A to jsem si myslela, že ho znám dobře.

Na cestě už je to snadné. Pár zatáček a ti první se rozbíhají, protože vidí studánku. Nejsou tu poprvé, ví, že vedle ní na smrku jsou hrnečky, do kterých si můžou nabrat vodu. To hned s elánem dělají, neshody o to, kdo bude nabírat první, se řeší celkem v klidu. Voda je zajímá, do jezírka u studánky házejí kameny, klacky víří písek a bahno na dně, někteří se dokonce dobrovolně drápou do protějšího svahu. Ti, co už jsou nahoře, pomocí dlouhé větve postupně vytahují ty, co jsou ještě dole. Zábava na celý den.

Přichází ale čas na cestu zpátky. Je to z kopce, nohy běží samy. Menší děti trochu zaostávají, ale nikdo je nepopohání. Sandra jde s nimi, velčáci jsou vepředu s Michalem. S úderem dvanácté se blížíme ke staré hájence, kde je zázemí - prostor pro oběd, polední odpočinek a odpolední aktivity.

My po obědě odjíždíme, většina dětí zůstává - rodiče si je vyzvednou až odpoledne jako v normální školce. Už teď se ale těším na další středu, kdy zase přijedeme. Škoda jen, že do lesa už půjde jen Šimon!

Jitka Silárszká

   

Další informace o pozořické lesní školce Stromík najdete na www.kavylos.cz

 

Pokud se vám myšlenka lesní školky zalíbila a rádi byste se tam jeli sami podívat nebo přihlásili své dítě na jeden či více dní v týdnu, kontaktujte koordinátorku Kláru Krchňavou, tel. 777 145 343

 

Diskusní téma: Co si myslíte o lesních školkách? Dali byste své dítě do lesní školky?

Datum: 16.06.2015

Vložil: Dina

Titulek: školka v přírodě

Nedala!!!!! Po té, co jsem sama pracovala v lesní školce a viděla jsem chod další lesní školy - tak NIKDY!!! Nejsem příliš choulostivá, ale když vidím, co vše se tam dětem dovolí, bála bych se o své vlastní.

Datum: 27.01.2015

Vložil: Dana

Titulek: školka v přírodě v roce 2015

dala bych dítě do školky v přírodě ale za cenu 3000 kč na 4 dny to je moc peněz

Přidat nový příspěvek